Autor: Jiří Suchý

Autor humoristických textů, Jiří Suchý, je jedním z nejznámějších současných tvůrců ve svém žánru v České republice, je žijícím klasikem komicko-hudebního divadla a české autorské poetické písně, zakladatelem slavného pražského divadla Semafor, slovo vytvořené z prvních slabik "Sedm Malých Forem" (v češtině slovo semafor také označuje světelnou dopravní značku). Tento herec, zpívající básník, spisovatel, dramaturg, hudebník, scénárista, divadelní režisér, vydavatel a malíř se narodil 1. října roku 1931 v západních Čechéch ve městě Plzeň, kolébce světoznámé značky českého piva. Do Prahy se přestěhoval v pěti letech. Svou profesionální dráhu sice začal v letech 1954-58 jako grafický výtvarník v jedné propagační agentuře, ale brzy se proslavil jako zpěvák, herec a humorista. V polovině padesátých let spoluzakládal hudební skupinu Akord club, se kterou vystupoval v malém divadélku v centru Prahy s názvem Reduta. Brzy kolem sebe shromáždil nejrůznější významné umělce, zejména spisovatele, se kterými organizoval velmi navštěvované literární recitály nazvané Textappeal. K jeho spolupracovníkům patřili známí čeští spisovatelé jako např. L. Vyskočil, J. Škvorecký, M. Horníček a další.

V roce 1958 založil spolu s Ivanem Vyskočilem divadlo Divadlo na zábradlí a o rok později, se svým kolegou, talentovaným umělcem Dr. Jiřím Šlitrem (1924-1969), divadelní skupinu, kterou řídí i v současnosti: Semafor. V roce 1970 Jiří Šlitr náhle zemřel a na jeho místo nastoupila komická herečka Jitka Molavcová. Svým neopakovatelným poetickým stylem s humoristickým nadhledem Suchý píše pro novou divadlení skupinu hry určené různorodému publiku, které je nadšeně přijímá. Důkazem jsou například reprízy jeho děl, které v některých případech dosáhly šestiset představení(Kytice). Mnohé z písní složených v rámci těchto divadelních her se staly opravdovými šlágry, jejich prodej dokonce předčil zahraniční hity nebo písně zavedených českých zpěváků (Včera neděle byla s 350.000 prodanými deskami). Některé písně přeložil do němčiny Jan Koplowitz a Wolf Biermann.

Mezi početnými divadelními představeními můžeme uvést Šest žen (1958), Člověk z půdy (1959), Taková ztráta krve (1960), Jonáš e tingl tangl (1962), Dobře placená procházka (1965), Poslední štace (1968), Jonáš a dr. Matrace (1969), Kytice (1972), Zuzana v lázni (1972), Elektrická puma (1974), Sladký život blázna Vincka (1975), Smutek bláznivých panen (1977), Případ Eleonora (1983), Jonáš dejme tomu v úterý (1985), Výhybka (1989), Vetešník (1987), Hej rup, peklo nebude, ráj se vrací (1990), Nižní Novgorod, aneb pohádka o tom, proč říjnová revoluce nezačala už v září (1992), Víkend s Krausovou (1995), Mé srdce je zimmer frei (1996), Únos turecké houslistky (1997), Pré, revue z polepšovny (1999).

Kromě svých početných divadelních her, ve kterých skoro vždy sám hrál a a krátkých povídek, je autorem několika publikací, jako například Knížka, Motýl, Růže růžová, Lexicon pro zamilované a dalších. Ve spolupráci s Jiřím Šlitrem vydal S+Š Praha, město věží (1970), Med ve vlasech (1970), Knížka, aneb co mě jen tak napadlo (1986), Kolik očí má den (1987), Trocha poezie, Další knížka (1991), Tak nějak to bylo (1998), 3. Knížka (1999), Inventura (2000) a jiné. V roce 1990, rok po Sametové revoluci, která vrátila zemi demokracii, Suchý založil malé nakladatelství s názvem své slavné písně Klokočí (semilla de alfóncigo). Znovu v něm vydal Lexicon pro zamilované, Jen pro pány a Praha zmalovanáČlověčiny (2000) Stanislava Štepka. Ve spolupráci s vydavatelstvím Knihovna Jana Drdy vydává českou současnou poezii No jo, ale.... V poslední době se nakladatelství Klokočí zaměřuje zejména na programy divadelních představení .

Své obrazy vstavil více než šedesátkrát v různých výstavních síních v v Praze, Karlových Varech, Brně, Ostravě, Chebu, Trenčíně, Bratislavě a v jiných českých a slovenských městech. Jako herec hrál v několika filmech a videoklipech. Spolu s reřisérem Milošem Formanem zfilmoval svou jazzovou operu Dobře placená procházka a spolu s Jiřím Šlitrem spolupracoval na krátkém filmu iKonkurs (1962) stejného režiséra. Se spisovatelem Josefem Škovereckým napsal scénář k filmu Zločin v šantánu (1968). Jako filmový režisér režíroval film Nevěsta (1970). Se svou skupinou PERPLEX vytvořil několik dalších filmů. Roku 1997 režíroval celovečrní film Magda a její ztráty a nálezy (1997) a v roce 1999 Královna bublin.

Suchého hostování za hranicemi vlasti začalo úspěšně v Německu, přesněji řečeno v obou částech rozděleného Berlína, kde bylo uvedeno představení Expo Zuzana (1963)., Tento úspěch se opakoval později v Polsku a v Holandsku, kde divadlo Semafor účinkovalo v němčině. Roku 1967 bylo předvedeno v Théatre des nacions le Petit Odéon (Paříž) představení Benefice. V listopadu příštího roku divadlo účinkovalo v divadle Renitens Theatr ve městě Stuttgart. Roku 1971 cestuje do Tampere a dalších finských měst s představením Dobře placená procházka, které mělo již dříve premiéru také v Bruselu a v Sarajevu. Také účinkoval pro krajany ve Vídni a do Finska se vrátil s představeními Dr. Johann Faust (1986) a Vetešník přeloženého do angličtiny s názvem Second hand show (1987). V této době také účinkoval v Moskvě a několikrát v Polsku. Přesto že byl oslabený po vážném chirurgickém zákroku, aktivne se zúčastnil pádu československého komunistického režimu, v sametové revoluci roku 1989.

V roce 1989 znovu vystupoval pro krajany, tentokrát v Tasmanii, Canadě, Australii, Spojených státech, Švýcarsku, Rakousku, Francii, Švédsku a Holandsku. Jiří Suchý byl zdánlivě jedním z autorů, které totalitní režim toleroval. Pravdou je ale skutečnost, že v letech 1970 ař 1979 nemohl vystupovat v televizi, dvě jeho knihy byly staženy z prodeje ještě než se začaly prodávat, a o své divadlo se musel dělit s dalšími dvěma divadelními skupinami. Svým mimořádným smyslem pro humor i dnes přitahuje nejen pražské publikum, ale i mimopražské a slovenské.